Historie

Prvopočátky hasičů v Braníku

Obec Braník byla před 140 lety malou předměstskou vesnicí, která měla asi 100 obytných domů. Obyvatelé Braníku na rozdíl od části obyvatel města Prahy byli české národnosti. A právě tento fakt měl rozhodující vliv na aktivitu při zakládání spolkové činnosti v obci. Konkrétní snahou občanů Braníku proto bylo založit si české organizace Sokol a ochotnický divadelní soubor. Tyto snahy však narazily na odpor proti všemu českému ze strany c. k. Rakousko – Uherského okresního hejtmanství. Proto se obyvatelstvo obce soustředilo na zdánlivě nenárodnostní činnost, na založení dobrovolného hasičského sboru. Jeho existence byla totiž oficiálními orgány doporučována. 

Tak vznikl dne 15. června 1871 spolek „Branické Bratrstvo“, který se v podstatě skládal z části divadelních ochotníků, z části tělovýchovné organizace Sokol a hasičského dobrovolného sboru. Po určitou dobu pracovalo celé „Bratrstvo“ společně, neboť v té době se jednalo o tytéž osoby, které hrály divadlo, chodili cvičit do bývalé stodoly paní Procházkové a v případě potřeby vyjížděly se svojí stříkačkou k likvidaci požáru. 

Od svého založení prošel Sbor dobrovolných hasičů Braník mnoha změnami. Změny se týkaly jak názvu Sboru, jeho personálního obsazení, místa jeho činnosti (zbrojnice), tak i let plné aktivity i období, kdy stačilo jen málo, aby Sbor zcela zanikl. 

V roce 1887 se jednotlivé části Bratrstva osamostatnily a Sbor dobrovolných hasičů se tak stal samostatnou organizací v obci. Velitelem Sboru byl Josef Kohout. Sbor měl 15 členů a trakařovou stříkačku. 

V září 1890 se Sbor aktivně zapojil do pomoci při velké povodni, která postihla Prahu. 

První krize, málem konec hasičstva v Braníku

V roce 1906 prožívá Sbor svoji první velkou krizi. Nejprve byl rozpuštěn, aby, zejména zásluhou pana Antonína Forejta, byl znovu obnoven. Sbor byl vybaven dvouproudní stříkačkou. O dva roky později byl Sbor na základě usnesení obecního zastupitelstva rozpuštěn, aby byl opět ustaven. Hlavní zásluhu na jeho znovuzřízení měl V. Zavadil a A. Forejt. Tento Sbor měl 13 členů. 

Během První světové války se všichni členové Sboru aktivně zúčastnili bojů. V bojích padl bratr Adamička, Poura a Krejčů. 

První velké vzkříšení

Po ukončení První světové války se Sbor znovu aktivuje. 

V roce 1920 byl Sbor převeden do hasičské župy „Pražské – Demartiniho“. 

V průběhu první republiky se Sbor zúčastnil řady hasičských závodů, ze kterých si přivážel zpravidla čelné umístění. 

Mimo sportovního klání se Sbor samozřejmě soustředil i na účast při likvidaci požárů (7. 1. 1938 účast při likvidaci požáru stohu slámy u pana Pečenky na Lhotce, 6. 3. 1938 likvidace dvou požárů v Hodkovičkách a ve Studeném atd.). 

Předzvěstí blížícího se válečného konfliktu v závěru třicátých let byla i různá školení a nácviky ochrany obyvatelstva a záchranných a likvidačních prací v rámci Civilní protiletecké ochrany, (dne 23. 3. 1938 se konal cvičný nálet na Braník za účasti Sboru atd.). Veškerá činnost v té době byla podřízena heslu „Vše pro obranu státu“. 

V období 5. až 9. 5. 1945 se členové Sboru aktivně účastní bojů v Pražském povstání. V revoluci padl člen Sboru pan Karel Rukavička. 

První řádná schůze členstva Sboru v osvobozené ČSR se konala 26. 5. 1945. Hlavní projev hodnotící činnost Sboru za války a v době Pražského povstání přednesl velitel Bedřich Sedláček. Za obětavé a statečné chování v boji za osvobození Prahy byl Sboru udělen „Pochvalný dekret“ NV Praha XI. 

V minulém režimu byly úspěchy i pády

Dne 26. 4. 1947 byl Sbor vystěhován po 76 letech ze strážnice a garáží v obecním dvoře č.p. 44 v Braníku. 

Dne 31. 3. 1951 na valné hromadě byl Sbor transformován do Místní jednoty Československého svazu hasičstva. 

V roce 1954 začíná Sbor sklízet opět úspěchy v požárním sportu, a to jak v kategorii žáků, tak i požárnického dorostu, mužů a dokonce i v kategorii žen. Tento trend trvá až do roku 1983. 

V roce 1956 se Sbor s několika exponáty zúčastnil požárnické výstavy pořádané ÚV Českého svazu požární ochrany. Při likvidaci výstavy se bohužel ztratila stará pamětní kniha Sboru. 

V roce 1960 byl Sbor několikrát oceněn územními a nadřízenými orgány dobrovolné požární ochrany za mimořádné zásluhy při ochraně životů a majetkových hodnot (čestná uznání, čestný odznak „Za příkladnou práci v ČSPO“atd.). 

Druhá krize, tentokrát generační a členská

V první polovině roku 1970 Sbor postihla generační, ale především, organizační krize. Sbor je téměř před rozpadem. Situace se zlepšila v září, kdy do Sboru přešla se svým vedoucím žákovská družstva složená ze žáků ZDŠ Na Pankráci a ZDŠ Nedvědovo náměstí. Byl zpracován plán, který postihoval nezbytné aktivity pro přípravu oslav 100. výročí vzniku Sboru. 

V průběhu let 1970 až 1971 se Sbor náborem nových členů a přestupem členů z jiných jednot značně posílil. Se vstupem do jubilejního roku má Sbor 55 členů a členek, 1 starší žákyni a 14 mladších žáků. 

První stovka roků

Oslava 100. výročí založení Sboru dobrovolných hasičů Braník proběhla důstojně. Byla připravena a realizována řada akcí popularizující požární ochranu a specificky pak především práci Sboru Braník (propagační jízda historické i moderní požární techniky, která vyvrcholila ukázkou jejího nasazení na inscenované požáry, instalována výstava „100 let požární ochrany Braník“/navštívená více než tisícem návštěvníků/, zorganizována soutěž v požárnickém sportu a slavnostní zasedání Sboru /dne 5. 11.1971/ atd.). 

Za aktivní práci byla řada členů odměněna, a to poděkováním, čestným uznáním a požárnickým vyznamenáním různých stupňů. 

Činnost Sboru v dalších letech byla zaměřena především na zvyšování teoretických i praktických odborných znalostí členů, popularizaci požární ochrany v široké občanské veřejnosti, preventivní protipožární opatření v Braníku a zejména na práci z mládeží. 

Třetí krize, aneb nemáme sídlo

Rok 1980 naplnil neblahé očekávání. Sbor musel s konečnou platností opustit své domovské prostory klubovny a zbrojnice v Braníku – Studeném (z důvodu výstavby předpolí mostu přes Vltavu). Úměrně problémům vzniklým ztrátou zbrojnice a klubových prostor se pozvolna ztrácela aktivita, zejména starších členů Sboru, jejichž činnost je vázána na blízké okolí bydliště. Část těchto členů proto rezignovala.

V osmdesátých letech tak lze kladně hodnotit pouze práci s mládeží, která se ze zbrojnice přesunula zpět do škol. 

Porevoluční novodobá historie Sboru

Bouřlivé změny naší společnosti v roce 1989 se dotýkají i Sboru. Řada dřívějších činností se dostává na okraj zájmu a jiné naopak jsou přehodnocovány a z okrajových oblastí jsou téměř zájmovým těžištěm. 

V roce 1990 vzniklo nové organizační uskupení dobrovolných hasičů, které nese název Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska. Sbor se tak znovu stává Sborem dobrovolných hasičů Braník. Do  čela Sboru je zvolen starosta pan Ing. Miloslav Holý. 

Sbor se v devadesátých letech zabýval zejména organizováním práce s mládeží (především výtvarnou a literární soutěží mládeže na téma „Požární ochrana očima dětí“ atp.). Pořádaných akcí se zúčastnilo v Praze 4, 11 a 12 několik set dětí mateřských, základních a středních škol. 

Výroční valné hromady konané v roce 1999 až 2001 se zaměřily na stanovení konkrétních úkolů v oblasti prevence (zvýšení odborné úrovně členů Sboru, výchova mládeže k požární ochraně atp.) a organizace (zkvalitnění a aktivace členské základny, zahájení přípravy oslav 130. výročí založení Sboru atp.). 

V posledních dvaceti letech se podařilo znovu zaktivovat činnost Sboru, a to zejména příchodem dvou skupin členů. Jednak se jeho členy stala poměrně značná část významných funkcionářů hasičského hnutí, a to jak ze strany hasičů s povolání, tak i hasičů dobrovolných a nosných organizací profilujících svou činnost v oblasti úzce spojené s hasičským hnutím. Dále pak se podařilo získat za členy Sboru i několik mladých aktivních členů. Záměrně nechci jmenovat, mohl bych totiž někoho opomenout a případně by z mé strany nebyla zcela určitě dodržena nepsaná etiketa při jmenování těchto nových členů a jejich pracovních a členských aktivit. Přesto však je třeba alespoň nastínit některé staronové i zcela nové aktivity, které náš Sbor charakterizují v tomto období. 

Již tradičně dobrých úspěchů se nám daří dosahovat v práci s mládeží. Je dobré, že štafetový kolík v této práci převzala skupina mladších a nejmladších členů Sboru, (a to jak fyzickým věkem, tak i délkou členství ve Sboru). 

Členové Sboru jsou však zapojeni i do činnosti, kterou je asistence v pražských divadlech. S mírným zjednodušením lze říci, že tato činnost je naopak doménou té střední a starší generace v našem Sboru. Opět však stejně jako při práci s mládeží se i na této činnosti aktivně podílejí nejen členové, ale i členky Sboru. Je nutno přiznat, že vedle obecně prospěšné činnosti, která je při asistencích vykonávána, není zanedbatelný ani finanční přínos, který pro Sbor tato činnost přináší. 

Činnost Sboru se orientovala v posledních desetiletích i do řady dalších nových činností, pro které jsou u nás příznivé podmínky. Myslím tím především zapojování se do řady soutěžních akcí, které jsou pořádány ze strany hasičstvu spřátelených a podpůrných organizací. Při vší skromnosti je třeba konstatovat, že ani v této nové oblasti náš Sbor nedopadl špatně, spíše naopak.